Dvě mega papírků

Po předchozí domluvě nás budí hotel manager a to už v neobvyklejch 7:30. Za chvíli už je nervózní, páč objednanej taxik už stojí na ulici. Take it easy říkáme si a vaříme včera získaný kafe. Je třeba se psychicky připravit na náročný den – čeká nás vejlet až na samej kraj nehostinný pouště Dasht – e –Karir. Předtím však musíme navštívit bankovní ústav, neboť papírky nám došly už včera odpoledne. Výměna peněz je neuvěřitelně náročnej a složitej byrokratickej proces, kterej by vydal na samostatnou kapitolu tohodle vyprávění. Pro příště nechám ty dva papírky jako manipulační poplatek vekslákovi rád, protože si je nejspíš po právu zaslouží.

Šáh Réza Pahláví na starý padině

Ještě jsme zaskočili koupit lístky na večerní bus (poučení žádáme Volvo a sedadla co nejdál od řidiče) a s typem z hotelu vyměnili několik sprostých slovíček v našich rodných jazycích1) a jedem. He he. Ani prd. Taxikářovi se mezitím rozsypal Paykan. Ještě že je v Iránu ještě milion jinejch.

Cesta na Chak-Chak trvala asi 2 hodiny, vytuhla jsem hned po pár minutách jízdy. Když jsme dorazili na místo a já konečně otevřela oči, naskytl se mi pohled na opuštěné skalní městečko. Za horami už se nachází pouze poušť. Vydali jsme se tedy vzhůru, abychom toto místo zapomenuté i bohy prozkoumali zblízka. Dověděli jsme se, že je tu živo pouze jeden měsíc v roce (snad červen), kdy se tu koná jakási náboženská slavnost a každá vesnice má svojí budovu.

...

Pomalu jsme stoupali výš a výš. Já jsem se slušně potila, a tak jsem shodila svůj šál a vyměnila ho za šáteček. Nikde ani noha. Zvláštní pocit. Konečně jsme dorazili na nejvyšší místo, kde hojně štěbetali ptáci a bylo tu i více zeleno. Objevili jsme dveře, za kterými je ukrytá legendární jeskyně s pramenem. Na dveřích je však zámek. Honza přemýšlí, jak se dostaneme dovnitř. Náhle se však odkudsi zjeví klíčník. Začínám si připadat jako v Matrixu. Chlapík neidentifikovatelného věku, horalského vzhledu a tajemného výrazu2) (pro nepochopení mé ironie to uvedu na pravou míru, prostě pasák ovcí s IQ do 10), ve kterém se rozhodně dá vyčíst důležitost jeho postavení. Klíčník dramaticky sahá do kapsy na srdci a vyndavá igelitový pytlík. Opatrně jej rozbaluje a otvírá, pozorujeme, co se bude dít. Významně se na nás podívá a vyndá z pytlíku klíč od pevnosti :-). Hurá, podíváme se dovnitř.

Chlapík neidentifikovatelného věku, horalského vzhledu a tajemného výrazu (tvrdí Katka)

Klíčník nás pouští dál, usedá stranou na lavici a trpělivě čeká, až se dosyta nabažíme. Volím krátkou meditaci, toto místo je pro ni jako stvořené. Opravdu klid a mír. Pak jeskyni opouštím, klíčník opět zopakuje svůj rituál s klíčem, dveře pečlivě uzamkne, klíč uloží do pytlíku, sroluje a pečlivě uloží do kapsy na srdci. Pak ještě s námi chvíli společensky sedí na schodech a pak nás opouští. Pomalu se vydáváme zpět k našemu čekajícímu taxikáři, abychom mohli pokračovat na věže ticha.

Lid proroka Zarathuštry své zesnulé neukládal do země, ale naopak do výšin. Supům na pospas.

Věže ticha3) - ukrutnej vynález. A pochopitelně zase na kopci. Jsou tady dvě (teda v místech kam je driver naučenej vzít turisty), racionálně vybíráme k dobití tu vyšší. Výšplh se nakonec ukazuje býti snesitelným i pro dobrodruhy v sandálech. Na posvátném místě jsme zanechali vypařitelnou stopu. Na nic jiného zde v aktuálních weather podmínkách není vhodná příležitost.

Věčný oheň v srdci, Yazd - chrám ohně

Po návratu do města ještě návštěva věčného plamene Ateskhadeh a výstup téměř až na vrchol rekonstruované mešity Chak-magh (zde se nutno obrnit trpělivostí, neb schody úzké a zážitkuchtivých mnogo, výhled na Imam Square mě však téměř uspokojil).

Dobytí věže ticha, Yazd

Jízda tágem k večernímu autobusu byla malým a milým zpestřením jinak obvykle nudného přesunu z A do B. Tágaře jsme museli vyhecovat k ještě větší míře agresivity za volantem, tudíž styl jízdy šoféra rozviklaného Pajkana by snesl srovnání s „létáním přes obrubníky“, ale nebylo vyhnutí. Předchozí Dejvův pokus o přesun drahocenného fotografického materiálu z aparátu na CD se totiž hodně protáh, Katce už tekly sliny z hladu a odjezd busu za 5 minut. Ještě chvíli pozdržet odjíždějící spoj kvůli Dejvově potřebě, naskočit a hurá směr Bandar-e-Abbas.