Water museum v Yazdu se rozhodně co do kvality exponátů a informací nedá srovnávat například s muzeem trempingu v Jílovém u Prahy, ale určitě stojí za návštěvu. Právě z tohoto města totiž pocházejí nejšikovnější kopáči vodovodních tunelů v zemi a kraji vůbec.
Též místní „páteční“ mešita se může něčím pochlubit. Jsou to dva 47m vysoké minarety. Zde Tunel Team zklamal. Pronikli jsme sice až do zákulisí svatostánku, ale schody nebo žebřík nikde.
Při prohlídce nádvoří a venkovních prostor nás neustále otravoval místní televizní štáb s tím, že se jim motáme do záběrů. Aspoň je trochu zaskočilo, když jsem sám vytáhnul kameru a začal vykazovat z míst mých záběrů je. Za zmínku též stojí, že kameraman mistr byl vzhledem úplně jiný, ne však zcela nepodobný Petru Liebscherovi.
Doporučovanou „LP tour“ starým městem zvládáme bez bloudění, i když věhlasní autoři tohoto koránu travelerů ho zahrnují do svého výpočtu časové náročnosti trati.
Večer na nás doléhá obava z Katčiných schopností zacházet s tupým nožem, tak s Dejvem neváháme a jejím krvelačným choutkám dobrovolně unikáme pod břitvu místního holiče a jeho učedníka. Mistr své řemeslo zvládá bravurně a jsem rád, že studentíka vyfasoval Mr. D. Výsledek – Katka je nadšená a odpouští nám polovinu našich hříchů.
Když už se na nás Katka nemohla dívat, odvedla nás k mistrům břitvy.
Na večeři se již podruhé tento den zastavujeme ve špagetárně, což je druhý nejhorší zážitek jinak pěkného večera. Bohužel se od oběda změnila obsluha a za pultem stojí nevrlej tupoun. Téměř odmítá naložit opečené žížalky do misky a chce je mermomocí rvát do vydlabaný veky (?!?), zcela pak odmítá vydat trojporci těstovin do více než jedné jídelní nádoby. No asi to má z vedra.
Na noc si jdeme sednout na střechu pizzerie vedle naší ubytovny. Samej koberec a hezkej výhled na square. Ale kurňa – nemaj tady čaj – chápete to někdo ??? (to je ten první nejhorší zážitek).
P.S. No jo, já vím, že nejhorší může být logicky jen jeden, ale fakt se dost potim.